Skříně na archy papíru

Konečně jsem si pořídila kus nábytku, o kterém jsem dlouho snila. Né, není do designový gauč. Já převážně investuju jenom do podnikání, ostatní mi přijde už jako zbytečnost. Sice je to na Pinterestu hezký a jednou by se mi i něco takého možná líbilo. Moc dobře ale vím, že mám zvýšený tep, když narazím na knihařský lis nebo řezačku a výprodeje oblečení by se na EKG projevily jako dlouhé smutné pípnutí.

Když jsem narazila na skříně na papíry, tak jsem trochu váhala. Pořídit nebo ne? Jestli je potřebuju, tak to je jasný. Archy papírů jsem měla v provizorním stojanu na sobě a vždycky to bylo hrozná posilovna, když jsem se snažila dostat pár papírů ven.

Musela jsem vyřešit prostory, kam by se vlezly. Zatím mám azyl v domě mých rodičů, kteří mi dovolili si tu udělat provizorní dílnu a za to jsem neskutečně vděčná, protože bez toho by bylo náročnější se vydat na tuhle knihařskou cestu.

Dvě velké skříně a každá z nich má 25 šuplíků! Tolik místa na papíry. Nebylo to těžké rozhodnutí. Zato ty skříně těžké byly.

Nadšená Knihařka

Jak moc těžké, to jsme měli teprve zjistit. Moje zkušenosti se stěhováním jsou víceméně omezené na skládání nábytku z Ikey. Tohle byly ale masivní skříně a trochu jsem zalitovala, že nejsem svalnatá dvoumetrová Amazonka, která by byla při stěhování alespoň trochu k užitku. Naštěstí se to zvládno ve třech chlapech a zdárně jsme skříně i težký šuplíky dostali do auta.

A pak z auta. Ale dostat je do místnosti, to už byla jiná liga…

Ty skříně také mají svou historii. Bývaly v papírnictví a šuplíky ukrývaly krásné papíry.

Majitel mi ukazoval vzorníky a tu lásku k papíru poznáte hned. To, jakým způsobem se ruce dotknou papíru, aby vnímaly gramáž nebo texturu. Lehce, až s respektem, aby se neponičil nebo nezašpinil. Skříně už se více jak deset let nepoužívaly, ale je tam to pouto s podnikáním, papírem a dřevěnými šuplíky.

Bylo těžké se odhodlat k prodeji. Je to asi jako když dáváte koťátko k adopci a doufáte, že skončí v dobrých rukou. Tímto bych chtěla vzkázat, že jsou v dobrých rukou, budou v šuplíkách mít jen ty nejkrásnější papíry a jejich příběh bude pokračovat!

Samotné stěhování bylo divoké. Museli jsme je umístit oknem. Teda já ne, ale Kuba s jeho tátou to zvládli. Moje mamka mi zas pomohla se šuplíky. A pak jsme z toho měli bolesti zad a nalomené zdraví. Ale vypadá to nádherně! Roztřídila jsem tam papíry podle barev a gramáže, a zařídila si tam řezací zónu. Všem zúčastněným moc děkuji za pomoc. Všem se skříně moc líbí, ale stejně se třesou okamžiku, kdy je budem zas stěhovat ven.